•Úvod → O Mafii → 

O Mafii

Osamotený ľudský jedinec mal v každej džungli - nech už šlo o skutočný prales či modernú betónovú džunglu — velmi obmedzené šance na prežitie. V rade společenstiev je považované za najhorší trest vyhostenie z komunity - a v mnohých dobách a na mnohých miestach sa podobné vyhostenie fakticky rovnalo trestu smrti. Osamotený človek je vystavený násilí, nedostatku a rade dalších problémov; proto nieje divu, že sa už v hlubokom dávnoveku primáti zhromažďovali do hierarchicky organizovaných skupín, často na rodovém alebo takzvane krevnom základe. Rodina v širším slova smyslu dovoluje společné hospodárení, prerozdélování zásob a majetku, ochranu slabších a rešpekt pro mocnejší a vyše postavené. Organizované zoskupení mnohá slabých jedincú predstavuje prekvapivé mocnou silu, která se je schopná postaviť mnohem silnejším útočnikom a právem vzbuzovat rešpekt. Společensky žijící živočíchove - ako sú mravenci, krysy a nebo lidé - majú naviac „dar" usmerňovať ekonomické snažení jedincú, ale i agresi - ve forme válek. V istom smyslu slova mají teritoriálni války gangu, „války" krys o území i „skutečné války" mezi jednotlivými štáty mnoho podobného.

Moderný štát je v podstate také určitou formou obrovské rodiny, která zaisťuje pro své členy určité služby, podobné jako pokrevní rodina - ochranu, zaistení v prípade nouze a podobné; na oplátku od svých členu žádá dodržovaní zákonu a príspevky na společné hospodarenie, neboli dane. Mafiánska rodina predstavuje akúsi prechodovou formu medzi klasickou rozvetvenou patriarchálni rodinou (tedy takovou, kde má rozhodující slovo otec) a štátom, protože kromé vzťahov „symbolicky pokrvných" (napríklad vzťahov medzi vojáky či poradcem kmotra ke kmotrovi) má i vztahy „čisto formálne", tedy vztahy ke „klientom", napríklad obchodníkúm, kterým je poskytovaná ochrana a nebo „spolupracovníkom", tedy kriminálnikom, které si mafie najíma na určité špecifické úkoly.

Taký „obyčajný klient" mafie používa určitú ochranu, napríklad pred konkurenčními gangy, pred neorganizovanými kriminálníky a podobné, na druhou stranu ale musí platit peníze a alebo poskytovat mafii iné služby, které jsou po ňom požadované - napríklad praní špinavých peňazí a legalizaci zisku. Niekedy je tento vztah založen na dobrovolné výhodnosti — napríklad na tom, že „klient" mafii pere peníze a mafie mu za to získava zkorumpované zákazky v dobách, kdy je o ne nouze. (Nepochybujme, že v cene zakázek je započítán určitý „manipulační poplatek" pro mafii, která zákazku získala.) Jindy je vynucen vydíráním, pohrúžkou násilí - vše záleží na „rozumnosti" klienta, který si nezriedka môže vybrat medzi prostým vydíráním, „ochranou" mafií a riskantnú cestou vlastní sebeobrany či ochrany polici. Pri „ochrane" má mafie oproti polícii z hlediska „klienta" jednu zásadní výhodu: Policie sice chráni v rámci zákonu, dokáže vytrvale pronásledovat útočníky radu let, ale nemôže urobiť len tak preventívný úder - často môže zasáhnout až po spáchaní trestného činu, nikoliv pred jeho spáchaním. Mafie s prvním úderem problémy nemá - a v prípade, že obchodníkovi vyhrožuje nejaká nová banda likvidací rodiny, môže pro nej být ilegálni pomoc mafie atraktívnejší, než vedomie, že ti, ktorí mu zabijí rodinu, budou v budúcnosti po právu potrestaní. Skutečná sila mafie totiž nespočíva v „páchaní zla", jež všichni lidé odsuzují, ale v tom, že väčšinou vyhovuje nejakému druhu poptávky, kterou není možné uspokojit legálne - nech už ide o poptávku po alkoholu, drogách alebo kradeném cenném zboží; plní služby, kvôli tomu ji alespoň část verejnosti tise rešpektuje.

Priamy člen mafiánské rodiny, ten, který je prijaty za člena mafie, požíva nepochybne vyšší úroveň ochrany rodiny, naproti tomu se po nem žádá vétší svázanost pravidly, ktorými se členové rodiny riadí - a proslulá omerta, zákon mlčení, je jenom jeden z nich. Zásadním prvkem - a pro radu členu mafie jen ťažko stravitelným - je striktní, povedali by sme až vojenská hierarchie organizace, která presné definuje rozhodovací právomoci každého jednotlivec Kmotr rozhoduje, jeho consigliere mu radí, vojaci monitorují ope-race v poli a vlastní drobnou činnost vykonávají snadno postradatelní pešiaci. Postup v této organizaci pripomína evoluci: Ten, kdo je schopný, prežije, ten, kdo je hloupý, skončí s prestrelenou hlavou v priekope. Nemusí jít pritom jen o z hlediska mafie „legitimní" postup, kdy verní a schopní jsou povyšovaní kmotrem a zrádci rodiny jsou popravení, ale nezriedka i o renegátské pokusy ambiciózních mafiánú o zmocnení se vlivu v rodine či mimo ni násilím a vyhlásením války jiným rodinám. Lidé nemají nikdy radi, když si mafie vybavuje účty na verejnosti, ale pro represívni orgány je lepší, když vypukne v podsvetí válka: V období války se členové mafie likvidují mezi sebou a verejné mienka se staví tvrdé proti mafii a žádá razantní postup, v období míru mafie naproti tomu „zneviditelní" a zesílí - a i kdyby se „niečo stalo", žiadny z prípadných svedkov nič nevidel a nič neslyšel. Ostatné - je to predsa jejich vec!

Vojna, mier a politika

Ačkoliv je v mafiánkách najpopulárnejšia „mafiánská vojna", kde po sobe znepriatelené gangy páli cez ulicu zo samopalu ostošesť, ide o velmi nežiadúcí prvek pro fungovaní mafiánské rodiny. Cílem mafie není viesť partyzánskou válku o moc, ale spíše ekonomicky podnikat a obsadit lukrativní, dobre korumpovatelné aktivity a zákonem vykolí-kované velmi atraktívni nelegálni nebo pololegální segmenty podnikaní. Cez populárni tvrzení, že „demokracia je nepriateľom mafie", je to pravé demokracia, která vytvára ideálni podmínky pro fungovaní rôzných mafií. Verejné zákazky - pokud jsou zadává-ny s dostatečnou mírou neprehľadnosti - vytvára ideálni podmínky pro korupci, proto-že volený politik, který pochopitelné nemá jistotu, že bude nabudúce znovu zvolen, má prirodzenú tendenci velmi rozumne zvážit, zda není ochoten za určitou protihodnotu „zariadit", aby súťaž o lukrativní zákazku dostal určitý zájemce. Jakýkoliv dostatečné složitý systém redistribuce peňazí funguje jako deravý ropovod, který môže na mnohá místech vypúšťať relatívne nenápadné (a pritom stále zajímavé) pramínky peňazí, aniž by systém nijak zásadné a pozorovatelne zatížil.

Mafie má mimoto pozoruhodný vliv i na prímou podporu politiku a je dobre zdokumentováno její propojení jak s politickou pravici (napríklad jakuza v poválečném Japonsku kooperovala s pravici a zajišťovala, aby komunisté neméli zrovna ideálni podmínky k agitaci), ale také s levici, zvlášté s odborovými vodcami (napríklad v päťdesiatych a šedesiatych rokoch v USA). Pozoruhodným spôsobom dokázala ovlivňovat i volby - buď „radou", kdy lidem ve svých oblastech mafiánští pešaci vysvétlovali, koho mají volit a koho ne, ale také „priamou intervencí", kdy pred volebními místnostmi posbírali lidi, ktorí hodlali volit opozici a vyvezli je tak ďaleko za mesto, aby se už nedostali včas zpátky. Spolupráce politiku a mafie tak nabízela, nabízí (a patrne i bude dlouho nabízet) pozoruhodné možnosti pro obe strany.

Mafie dokáže plnit ve službách své vlády — pochopitelné s prísľubom nejaké protislužby - i pomerne delikátni operace. Za druhé svetové války tak napríklad za prísľub prepustenie Luckyho Luciana mafie zajišťovala bezpečnost doku proti sabotážím nemeckých agentú a velmi pozoruhodným zpúsobem podporila invazi Spojencú na Sicílii. V nejed nom prípade dokázali mafiáni dorazit už nalomenou morálku italských obrancu pouká zaním na to, že v prípade odporu zlikvidují je i jejich rodiny, takže se celá posádka vzdala. A pokud niekde nastal obtiažnejší problém a napríklad Nemci se odmítli vzdát, mafiáni jim vyhodili do vzduchu co se dalo. Podobné obchody pokračovaly i dále - čas to šlo o pašovaní strategických surovín, jako je tungsten; bezpochyby probíhají i dnes. Osobné bych odhadoval, že mafie môžu hrát zajímavou roli vo vojne proti terorismu: Pokud se pridali na stranu teroristov, môžu jim dodávat materiály, poskytovat úkryty, doklady a podobné, na druhou stranu v prípade tiché dohody s vládami môže mafie použít svých „tisíc očí a uší" a identifikovat tak napríklad teroristickou bunku, pripravu- jící se na úder.

S mafií mají ovšem politici na druhou stranu problém: Obchody s ní by byly zajímavé, kdyby ovšem mafie nechtela niečo na oplátku - a to „niečo na oplátku" obvykle zahrnuje prinejmenším velmi prižmúrené oko nad kriminálními aktivitami, které se ovšem nijak nehodí do volebních programu typu „čisté ruce, čistý štít" a podobné. V nejednom prípade v histórii politici po mafii žádali služby, ale pak ji jednoduše „podrazili" a nesplnili, co od nich mafie očekávala - i Lucky Luciano byl donucen k emigraci do Itálie, což rozhodne nesplňovalo jeho predstavy o „propušténí" odmenou za ochranu prístavu a podporu vylodení na Sicílii. Existuje dokonce spekulace, že John Fitzgerald Kennedy a jeho bratr Bobby byli zastrelení na objednávku mafie, protože prý jejich otec požádal mafii o podporu ve volbách, za což se ovšem jeho synove odvdečili systematickým honem na mafiány — alespoň to tvrdil Joseph Joe Bananas" Bonano. Ťažko povedať, co je pravda, ale prinajmenšom spôsob vraždy - ukážková exekuce uprostred verejnosti - by tomu odpovídala... Mafie nemá pri výberu politických spojencú pražádné škrupule a zajíma ji hlavné, jak se politici postaví k „její veci". Známa je napríklad nesnášenlivost mezi Cosa Nostrou a italskými fašisty, ktefí se ji pokúsili zničit, naproti tomu mafiáni nepodporili na Kube diktátora Batistu v domienke, že se „s Castrem pújde nejak dohodnout". Aj tak, že je mafie mocná, není ve svých rozhodnutích nijak neomylná!

Cena za mafiu

„Podnikaní" mafií má celou radu negativních dopadu na fungovaní štátu. Zásadním problémem je fakt, že mafie parazitují na ekonomice tak, že prevažné odčerpávají verejné i privátni peníze, aniž by cokoliv produkovaly. Redistribuční funkce štátu, kdy štát vybírá dane a prideľuje je do rôzných sektoru, je sama od sebe neefektívni, kvôli byrokracii drahá a rozhodné horší, než když své peníze utrácí podniká tel sám - presne v duchu hesla „z cizího krev neteče". Mafie vše značné zhoršuje, protože pomoci koaipčních mechanismov odčerpáva z investic další a další peníze, které - místo toho, aby končily ve verejne prospešných projektech - končí v kapsách nekolika jedincov. Často se využívají „poradci" (progettista), kterí umele nafukují rozpočty na verejné investice tak, aby zbylo dost pro mafii. To ovšem vede k plytvaní peňazí a k tomu, že prosté nezbudou peníze na skutečné oprávnené projekty. Na Sicílii je korupční chovaní hluboce zažité, dokonce pro néj existuje název mafiosita; odhaduje se, že doslova miliardy dolarú, které na rozvoj Sicílie vynaložila Svetová banka a Evropská únie, skočily v prasátkách zkorumpovaných politiku. Rozkrádaní penéz na rozvojové investice mají na Sicílii mimofádné dlouhou tradici — synove a vnuci tých, ktofí rozkradli peníze z Marshallova plánu jsou dnes váženými občany. Podplácení (bustarella) je bežnou součástí podnikaní. Kdo nepodplácí, nedostane zákazky - ovšem funguje to i na druhú stranu: Mafie je známa tím, že „rozdáva" peniaíze na „dobročinné účely", jako jsou napríklad dárky cirkvi. Na Sicílii mala mafie s cirkví vždy zvláštni vztahy, napríklad v roce 1960 vydal arcibiskup Palerma prohlášení, že „mafie nikdy neexistovala" a teprve v poslední dobe se proti mafii staví niekterí kňazi, i když ne rozhodné všichni.

Metódy mafie s časem rovnež potvrzují. Pokud pôvodní mafie maly „kódex cti", tedy víceméne formalizovany systém pravidel, jak riešiť spory vo vnútri rodiny i mimo nej, s časem se začal rozpadat. Väčšina prevratu v rodinách totiž prišla zevnitr a to, že podriadení zabijí své bossi a získají jejich místo, se stalo vcelku bežným „profesním postupem". Útoky a zabíjení žen a detí prestalo být tabu a mafie pro likvidaci svých odporcov začala používat i pomerne razantné metódy, jako je použití velkých náloží trhaviny, které pochopitelné ohrozí radu nevinných. Drogové mafie mají obzvlášté nevybíravé zpúsoby a jsou pro své zájmy schopný viesť v podstate lokálni války, kdy se neštíti i genocidy obyvatelstva, které s nimi odmítne „spolupracovať. Radikalizace mafií jim ovšem velmi pohoršila povesť na verejnosti, protože vybavovanie si účtú počas dňa na ulici už rozhodné není jen „jejich vec", ale jednoduše vec všech, kterí by mohli být ohrožení.

Ohrožení verejnosti ale není jen priame - tedy takové, kdy to „náhodou" koupíte pri prestrelke na ulici a nebo vám skupina tvrdé vypadajících chlapíkú vysvetlí „místní pravidla podnikaní". Dopady pôsobení mafie jsou i nepriame: Prodejem drog se zvyšuje sekundárni kriminalita, prodejem zbraní a spolupráci s teroristy se zvyšuje riziko teroristických útoku a konieckoncov i ohavné, lacno postavené budovy v rámci zkorumpovaných verejných zakázek hyzdí mesta.

Druhá polovina 20. století byla spojená s bojem proti mafiím na rôznych miestech sveta a chvílemi vznikal i optický dojem, že mafie budú vyhlazeny. Problém je ale v tom, že mafie je spíše vlivem príhodných okolností vznikající, samoobnovující se proces, který logicky začne vznikat - podobné jako záhradní plevel - v místech, kde byl práve vymýcen. Mafie v mnohých prípadoch plní služby, které štát plnit nechce a nebo nemôže: Pokud je na tabak či alkohol uvalená velká daň, aby „si občané nepoškozovali zdraví'", logicky se objeví lidé, ktorí budú toto zboží ochotní prodávat s „menší prirážkou" — a tak to je u všeho.